pátek 27. dubna 2012

Léto a móda

Můj vztah k módě byl dlouho takový nijaký. Ještě minulé léto jsem byl ochotnej jet do práce v adidas tričku kraťasech a crocsách, v průběhu léta jsem začal nosit kalhoty (=rifle) a letos se dostal k tomu, že do práce chodím v kalhotech (chinos), košili s dlouhým rukávem, blazerem, kožené boty, takový ten smart casual styl. V zimě jsem si místo bundy pořídil kabát (duffle coat). Tolik na úvod.
Jak začíná léto tak se nám tu pravidelně objevuje téma oblékání a smradu. Příčinou smradu bývá pocit lidí, že pro jeho eliminaci stačí jen se umýt a to že je rodiče nenaučili používat deodorant/antiperspirant. Oblékání vychází taky z poměrů v kterých člověk žije a vyrůstá. Pokud kolem vás všichni nosí kalhoty rejoice tak vám to přijde normální a za exota je pro vás člověk, který nosí při 25° sako. Ponožky v sandálech se někomu nelíbí, jiný rád vzduch a má třeba exém. Loni jsem viděl pár fotek od známých módních značek, které na mola s ponožkama a sandálama vyrukovaly.
Ale zatímco potící se smraďoch či smraďoška  přímo obtěžuje (ale silný parfém je stejně obtěžující druhý extrém) móda či nemóda je osoní věcí každého člověka. Kdyby byl každý jak ze žurnálu, jak bychom(byste) pak vynikali? Kdo určuje co je pěné a módní a co ne? Co se hodí a co ne? Oč je jako člověk méněcenejší dělník jedoucí do kolbenky v sandálech a ponožkách, proti studentu filozofické fakulty (nebo co to ti fashion blogeři studujou), kterej nic nedokázal?
Chce to trochu tolerance, najednu stranu ji chcete při hrubkách na internetu a nadáváte na grammar-nazi, a na druhé straně odsuzujete a s opovržením se díváte na lidi, který prostě oblečení neřeší a často mají problém s tím se uživit.
Trochu pokory.

Inspirováno Danielou: http://dakrup.tumblr.com/post/21928644917/ponozky-sandale-a-my
(nemám pocit, že se povyšuje nad těma co nemaj vkus a nebo vůbec oblečení neřeší, jen mi vadila věta: Ovšem u těch ostatních je to nepřijatelné.)

Žádné komentáře:

Okomentovat