pátek 27. dubna 2012

Léto a móda

Můj vztah k módě byl dlouho takový nijaký. Ještě minulé léto jsem byl ochotnej jet do práce v adidas tričku kraťasech a crocsách, v průběhu léta jsem začal nosit kalhoty (=rifle) a letos se dostal k tomu, že do práce chodím v kalhotech (chinos), košili s dlouhým rukávem, blazerem, kožené boty, takový ten smart casual styl. V zimě jsem si místo bundy pořídil kabát (duffle coat). Tolik na úvod.
Jak začíná léto tak se nám tu pravidelně objevuje téma oblékání a smradu. Příčinou smradu bývá pocit lidí, že pro jeho eliminaci stačí jen se umýt a to že je rodiče nenaučili používat deodorant/antiperspirant. Oblékání vychází taky z poměrů v kterých člověk žije a vyrůstá. Pokud kolem vás všichni nosí kalhoty rejoice tak vám to přijde normální a za exota je pro vás člověk, který nosí při 25° sako. Ponožky v sandálech se někomu nelíbí, jiný rád vzduch a má třeba exém. Loni jsem viděl pár fotek od známých módních značek, které na mola s ponožkama a sandálama vyrukovaly.
Ale zatímco potící se smraďoch či smraďoška  přímo obtěžuje (ale silný parfém je stejně obtěžující druhý extrém) móda či nemóda je osoní věcí každého člověka. Kdyby byl každý jak ze žurnálu, jak bychom(byste) pak vynikali? Kdo určuje co je pěné a módní a co ne? Co se hodí a co ne? Oč je jako člověk méněcenejší dělník jedoucí do kolbenky v sandálech a ponožkách, proti studentu filozofické fakulty (nebo co to ti fashion blogeři studujou), kterej nic nedokázal?
Chce to trochu tolerance, najednu stranu ji chcete při hrubkách na internetu a nadáváte na grammar-nazi, a na druhé straně odsuzujete a s opovržením se díváte na lidi, který prostě oblečení neřeší a často mají problém s tím se uživit.
Trochu pokory.

Inspirováno Danielou: http://dakrup.tumblr.com/post/21928644917/ponozky-sandale-a-my
(nemám pocit, že se povyšuje nad těma co nemaj vkus a nebo vůbec oblečení neřeší, jen mi vadila věta: Ovšem u těch ostatních je to nepřijatelné.)

Tepovka

Na rady přátel z dailymile, jsem se začal zaobírat svojí vysokou tepovkou a něco si o tom přečetl. Při běhání s tím nic neudělám, když běhám pomalu, bolí mě pánev, když běhám rychle, mám vysoký tep. Ale na kole by to šlo, zatím jsem jezdil s tepem kolem 160 při maximálce cca 190. To je hodně. Zkusil jsem teda jet svoji oblíbenou trasu do Bílovic a zpět s tepem do 150. Trochu problém když 120 mám jen si sednu na kolo :) Ale nakonec se mi podařilo v tomto tepu v klídku trasu zvládnout, sice průměrná ryhclost jen 20km/h, ale o tu nešlo.
Druhý den jsem si dal trasu až do Adamova a šlo to líp, tělo se doláže úžasně adaptovat, celou trasu jsem jel při stejném tepu už rychlostí 23km/h a mnohem snáž se mi vracela tepovka zpátky na požadovanou hodnotu při zvolnění jízdy.
Uvidím kam se dostanu dlouhodobějším tréninkem.

pondělí 23. dubna 2012

Zpátky k tréninku

Letos jsem konečně vytáhl silničního treka, kterýho jsem pořídil ve slevě na podzim a začal po všech nemocech běhat. Tentokrát běhání zaměřuju silově - intervaly (viz záznamy na DailyMile) a vytrvalost a hercnu se snažím pořešit na kole. V první fázi to zaměřím na hlídání tepovky - vážně uvažuju nad změřením od sportovního lékaře (anaerobní prah, laktítová křivka atd).
Zatím mám problém udržet HR na 150 (75%), při pčedpokládané HR MAX 200.

Stavba - zpět na stromy

Tak nakonec prodáváme náš pozemek a kupujeme hrubou stavbu na MHD, sice Brno-Venkov ale v civilizaci. Přeci jen nechceme dělat dětem dvacet let taxikáře. V současnosti vyřizujem hypotéku, prodáváme pozemek a posléze budem prodávat i byt. Tak snad to půjde bez zádrhelů.

V mezičase vybírám a oslovuju dodavatele, pročítám blogy, ujasňuji si co stavět svépomocí a co ne. Dělám rozpočet.