pátek 18. listopadu 2011

Pauza

Díky vytrvalé inverzi a smogu a doléčování nachlazení jsem si dal menší pauzu, tento týden jen sauna. Celkem vražedná kombinace - nejvíc je polétavého prachu ( http://ovzdusi.brno.cz/ ). I to nachlazení nechci podceňovat, jako obvykle, přeci jen v nové práci bych nechtěl hned zkraje lehnout.
Takže přemýšlím nad trenažérem pro moje kolo a ježděním v garáži a těším se že brzo vyběhnu.  V každém případě i tak mám před soebou stále minimálně 5 měsíců n azimní přípravu.

Motivace

V krátké době jsem si přečetl dvě knížky: Kam bych tak běžela od Ivy Pilařové a Ultramaratonce od Deana Karnazese. Kniha od české (ultra)maratonkyně je  takový soupis zajímavých závodů, nejzajímavější je asi, že je to knížka od člověka, kterého můžete potkat na českých závodech, přiblíží atmosféru extrémních závodů. Postupně už to ale začne být trochu nuda, jeden závod za druhým, jak na běžícím pásu.

Naproti tomu kniha Ultramaratonec, je takovou vnitřní zpovědí, snahou najít odpověď na otázku proč autor běhá. Popisuje autorovy začátky běhání a důvody, mimo jiné velmi poutavě závod na 100mil západními státy USA (kapitola o maratónu na jižním pólu je ale o dost slabší, stejně tak o nedokončeném závodu Badwater) a běh na 320km. Nevím jestli popis toho jak si po prvním běhu na 50km poblije nový firemní luxusní lexus naláká nové běžce, stejně tak popis utrpení spojené s běháním takového množství kilometrů, ale pro člověka běhajícímu už nějakou dobu a hledající inspiraci to určitě bude motivace (buď co jde dokázat a nebo jak o moc hůř může vždy být). Stejně tak náhledem do světa stovek kilometrů, bolesti a odpoutání ducha od těla. Co přinese stávajícímu ultramaratonci netuším, ale ti si takový věci asi říkaj osobně na závodech :)

Některé z pocitů, které "Tým Dean" popisuje, znám velice dobře ze svých začátku, teď po bouračce. I přes utrpení a bolesti provázející každý můj výběh musím běhat pořád znovu a znovu a znovu ...

neděle 6. listopadu 2011

Mise splněna - 10km v pohodě

Dnes jsem si splnil svůj mezicíl na cestě k maratónu. Uběhl jsem 10km (vlastně 11) a jsem v pohodě - třísla i pánev. Recept jednoduchý, běhat rychleji a silově.
Nejdřív jsem si chtěl dát jen intervaly - 4x rychlý kolo proložený kolem pomalým, pak jsem už nemohl tak jsem se začal vyklusávat a skončilo to tím, že jsem se zahřál a nechtělo se mi přestat. Při pohledu na hodinky jsem zjsitil, že bežím tempem při kterým dám 10km do hodiny. Snažil jsem se ověřit moji teorii a šlapal do toho silově. Desítku jsem proběhl jako nic (normálně mě zařínají třísla tahat už při 7km), řek jsem si že zkusím jestli to není náhoda dal ještě 1km navíc.
Potom už jsem měl strach, že mě zase navečer zamknou na hřišti. Navíc kdybch jel nakrev do konce, tak nezjsitím, zda budu v pohodě nebo ne.
Teď postupně zkusím zjsitit, jaký mám při silovým běhu limit a uběhnout půlmaraton (na pohodu, jak jinak).