Motivace

V krátké době jsem si přečetl dvě knížky: Kam bych tak běžela od Ivy Pilařové a Ultramaratonce od Deana Karnazese. Kniha od české (ultra)maratonkyně je  takový soupis zajímavých závodů, nejzajímavější je asi, že je to knížka od člověka, kterého můžete potkat na českých závodech, přiblíží atmosféru extrémních závodů. Postupně už to ale začne být trochu nuda, jeden závod za druhým, jak na běžícím pásu.

Naproti tomu kniha Ultramaratonec, je takovou vnitřní zpovědí, snahou najít odpověď na otázku proč autor běhá. Popisuje autorovy začátky běhání a důvody, mimo jiné velmi poutavě závod na 100mil západními státy USA (kapitola o maratónu na jižním pólu je ale o dost slabší, stejně tak o nedokončeném závodu Badwater) a běh na 320km. Nevím jestli popis toho jak si po prvním běhu na 50km poblije nový firemní luxusní lexus naláká nové běžce, stejně tak popis utrpení spojené s běháním takového množství kilometrů, ale pro člověka běhajícímu už nějakou dobu a hledající inspiraci to určitě bude motivace (buď co jde dokázat a nebo jak o moc hůř může vždy být). Stejně tak náhledem do světa stovek kilometrů, bolesti a odpoutání ducha od těla. Co přinese stávajícímu ultramaratonci netuším, ale ti si takový věci asi říkaj osobně na závodech :)

Některé z pocitů, které "Tým Dean" popisuje, znám velice dobře ze svých začátku, teď po bouračce. I přes utrpení a bolesti provázející každý můj výběh musím běhat pořád znovu a znovu a znovu ...